Zprávy o proměnách - duben 2022
Spojme všichni svá srdce v modlitbě za mír mezi Ukrajinou a Ruskem. To, co se děje, je nesmírně tragické. Bylo by to tragické samo o sobě, avšak to, že se k utrpení lidí prchajících z Ukrajiny přidává ještě covid, je skutečně zoufalé. Provádíme tedy svoje obřady tak, jak nás to volá, pro podporu míru. Z Ukrajiny pocházeli mí předkové a možná tam stále mám příbuzné. Takže ano, vedu ceremonie!
Slíbila jsem svým ruským a ukrajinským přátelům, že požádám v našem kruhu o modlitby za všechny, kdo uvízli uprostřed tohoto chaosu. Lidé všech věkových skupin tam totiž nyní trpí nehorázným způsobem.
Samozřejme musíme pamatovat na to, že nevýslovné tragédie, násilí a války se dějí po celém světě, a o mnohých z nich média nemluví. Síla našeho ducha je dostatečná k tomu, abychom mysleli s láskou na všechny.
Ačkoli už netrávím moc času na internetu – alespoň ne tolik jako dřív – mají studenti stále možnost mě různými způsoby kontaktovat a sdílet se mnou informace o tom, co se děje.
Všezahrnující otázka, která se v mojí korespondenci stále opakuje, zní: Jak se stavět ke světu, v němž lidé doslova přišli o rozum a chovají se rozdělujícím a ničivým způsobem jak k sobě samým, tak jeden k druhému, stejně jako k životu a k Zemi.
Jde tu pouze o můj názor a výsledek mých rozhovorů s ostatními. Věřím, že společenský aktivismus je nyní velmi důležitý. Je na něj ale třeba mít “žaludek”. Totiž, dnes je všude mnoho racionálního myšlení. Odborníci všech odvětví nám kážou, co dělat, abychom se cítili lépe. Co ale skutečně potřebujeme, je aby šli lidé spíš k sobě, dovnitř, a tam dělali svou práci.
Teď je zásadní se nechat inspirovat ostatními. Avšak příliš mnoho lidí odevzdává svou moc těm, kteří si říkají odborníci. Nikdo kromě vás totiž nemá k dispozici klíč, kterým by šlo odemknout jakékoli vězení, v němž se cítíte být lapeni.
Nevěřím tomu, že by naše životy mohly být lepší a mírumilovnější zásluhou kohokoli jiného, než jsme my sami. A to si žádá odhodlání a věrnost sobě, společenství, přírodě, nápomocným duchům a tvořivým silám vesmíru. Jakmile budou povolány všechny posvátné bytosti v neviditelných říších, začnou formovat vaši cestu, vaše srdce i váš život a přivedou vás k pravdě o tom, kým jste a co máte v tuto chvíli udělat.
Není to nic snadného. Nežijeme v lehké době. Jak píšu ve většině svých sloupků, jediný člověk, kterého můžete zachránit, jste vy sami. Může to znít sobecky, pokud tuto větu čtete doslovně. My jsme však stále ještě plně nepochopili, jak moc se svět změní, když dostatek lidí převede svou energii na energii vyzařující lásky, šířícího se světla a života ve stavu vnitřního míru – svět se opravdu promění k lepšímu. Toto učení je tak staré jak lidstvo samo.
Máme nyní na výběr. Můžeme jít ven a zapojit se do společenského aktivismu, souběžně s našimi duchovními praktikami. Jste-li ovšem skutečnými empaty, což mnozí z vás jsou, pak se prostě nechcete otevírat utrpení světa. Protože to nikomu nepomůže.
Ucítí trpící bytosti lásku a světlo, které vyzařujeme? Nevím. Ale udělejte si pokus, kdy se uchýlíte na čisté, posvátné místo, nadechujete a vydechujete lásku a světlo a představujete si, jak se dotýká každého živého tvora na Zemi. Vysílejte svoje duchovní světlo. Všímejte si kvality pulsující energie, kterou tvoříte. A poté se sami sebe zeptejte, zda skutečně věříte tomu, že být přítomností lásky a světla pomáhá změnit energii na planetě.
Frustrace, o které slyším od autentických učitelů i opravdových studentů na cestě, zní: Nikdo neposlouchá. A je to opravdu tak.
Já si skutečně nemyslím, že by naše 4,6 miliardy let stará Země byla ohrožená zánikem. Ale jsem přesvědčená, že jsou jím ohroženi l lidé, a to kvůli tomu, jak se sami k sobě a jeden k druhému chovají. A jak už jsem psala v minulých sloupcích, už jsme byli svědky lidských civilizací, které čas od času přivedly samy sebe k zániku. Je to neuvěřitelná představa, že prostě jen stále dokola opakujeme dějiny a nejsme schopni se z minulých chyb poučit.
Následující slova mi poslala emailem velmi dobrá přítelkyně. Požádala jsem ji o svolení podělit se o to, co se mnou sdílela, i s vámi. Myslím si totiž, že se mnozí z nás nyní cítí stejně, a jsem přesvědčena, že je naším osudem si svoje zranitelná místa připomínat.
„Dřív jsem si představovala, že má duše si ke své manifestaci ve formě člověka vybrala tuto dobu proto, abych se mohla podílet na opravách rozbitých částí světa. Nyní si ale myslím, že záměrem duše je také hledání krásy, lásky, potěšení a úžasu, přes všechnu bolest a ztráty. A také že potřebuji odpočívat i přesto, že ve mně ani ve světě ještě není vše opraveno.”
Ti z nás, kteří jsou citliví, o sebe opravdu musí nyní pečovat. A Země po nás chce, abychom nezapomínali na krásu a dar života.
Úplněk je 16. dubna. Vkročte na magické místo, ve kterém duše spočívá neustále. Zbavte se na chvíli monologů své mysli a nechte svého ducha prozářit skrze všechny starosti, které ohledně života na Zemi nyní máme. Ponořte se do největší hlubiny svého vědění, svého ducha, a prožijte svoje věčné světlo, jak září v každé buňce vaší bytosti a spojuje se s námi všemi v našem celosvětovém společenství. Tato síť světla vyzařuje na každém místě Země. Jen tato jediná praktika, kdy se spojíme za úplňku jako celosvětové společenství a vytvoříme světelnou síť lidí, působí na společnost daleko více, než tušíme.
Právě o tuto neviditelnou část léčení jde. Musíme se naučit, jak v ni uvěřit.
Jste-li novým čtenářem Zpráv o proměnách, přečtěte si prosím text Tvoření světelné sítě lidí na mých stránkách.
Nezapomeňme, že všechny duchovní tradice učí o tom, jak všechno, co má na Zemi vzniknout, musí být nejdřív utkáno v neviditelných říších. Vše se rodí z neviděného. Potřebujeme tedy nové tkanivo pro život lidí. Prvním krokem je vaše vlastní duchovní práce, vyklizení spirituálního nepořádku a starých zranění, která nás nevedou k novému rozvinutému vědomí. A začít formovat nový sen o životě tím, že ho začneme tkát v neviditelnu.
Nyní je čas pro denní snění v tom nejlepším smyslu! Přidejte se v tom ke mně, prosím. Je to práce, kterou je potřeba udělat hned.
Nevím proč, ale opakovaně ke mně přichází zpráva o tom, že mám všechny nabádat ke čtení Malého prince. Já jsem se se Saint-Exupéryho Malým princem setkala poprvé v hodinách francouzštiny na druhém stupni. Tu knihu jsem měla tak ráda, že jsem se ji naučila celou nazpaměť jak ve francouzštině, tak v angličtině. A doteď si ji čas od času čtu.
Před mnoha lety jsem učila v Rakousku a nějaká žena z Milána, která byla v našem kruhu, se snažila vyměnit svoje hodinky Rolex za moje hodinky s Malým princem. Moje hodinky byly dětské a nestály moc peněz. Ale jejich strojek jsem musela nechat opravit tolikrát, že bych si za to mohla klidně pořídit Rolexky.
Opravdu nevím, proč je tak důležité se šířit o téhle hřejivé knížce. Ale ten vzkaz se mi stále vrací.
Kdysi znali Malého prince všichni. Dnes už tuto knížku nikdo nezná, což mi připadá velmi smutné.
Tato kniha vás znova otevře vašemu vnitřnímu dítěti a kráse života na Zemi.
Vzkaz z mé knihy Vítej doma (Welcome home, 2018):
V časech velkých výzev:
Zůstaňte cílevědomí
Zůstaňte pozitivní
Zůstaňte ve svém středu
Ceremonii, kterou tento měsíc vedu, můžete shlédnout nebo si ji poslechnout pod tímto odkazem:
https://www.youtube.com/watch?v=03GdRulVNHc
Copyright 2022 Sandra Ingerman. Překlad Veronika Kucharská. Všechna práva vyhrazena.