Zprávy o proměnách – únor 2018
V několika měsíčních sloupcích jsem psala o své nové knize s názvem Kniha obřadů, kterou vydá nakladatelství Sounds True. Tento měsíční sloupek píšu tak, aby se dostal včas k našim překladatelům, kteří jeho překladu věnují svůj drahocenný čas.
Na další fázi příprav vydání mé knihy mi zbývá málo času a potřebovala jsem únorové Zprávy o proměnách napsat do poloviny ledna, a tak jsem se rozhodla, že v tomto měsíčním sloupku budu sdílet své novoroční přání z Facebooku.
Vím, že většina čtenářů Zpráv o proměnách Facebook nečtou a nedostanou se k mým zprávám ke slunovratu a rovnodennosti.
Doufám, že vám to dává smysl. Pokud jste to už četli, možná tentokrát narazíte na něco, co vám při prvním čtení uniklo.
Než budu pokračovat, chtěla bych hovořit o tom, co myslím tím jít hlouběji. Dostala jsem mnoho žádostí, abych vysvětlila, co tím mám na mysli. Je těžké vysvětlit to slovy. Noření se hlouběji je spíše kinestetický pocit, kdy vnímáte, že všechny hluboké myšlenky, které jste dříve četli a slyšeli se noří hluboko do vašich buněk, takže namísto přemýšlení o své praxi jí žijete. Je to organický proces, který se nedá vysvětlit.
Musíte se propracovat skrze vlastní projekce, které promítáte na ostatní, prokousat se tématem odpuštění, naučit se sami sebe milovat a pečovat o sebe a používat svá slova, myšlenky a fantazie jako požehnání, ne jako kletby. Musíte přestat s obviňováním ostatních za to, co ve vašem životě a ve světě nefunguje a provádět svou každodenní praxi. Pak se ponoříte do zářivého světla, do kterého jsem se vás pokoušela zavést v práci transfigurace. Avšak než se stanete „kráčející hvězdou“, musíte se stavy vědomí, o kterých zde píši (a jsou to jen některé z nich), propracovat a transformovat je.
Následující text, jsem sdílela na Facebooku jakou své novoroční přání:
Procházíme cyklem do nového roku! Vím, že lidé těžko hledají slova, jak rok 2018 přivítat. Mnozí z nás nemají dobrý pocit z toho, když mají použít klišé přání šťastného nového roku. Víme, že procházíme dlouhou fází současné iniciace.
Jsem si jista, že zde žijí velmi pokročilé bytosti, které se dokáží vyrovnat s traumaty, kterých jsme svědky ve vnějším světě. Jejich vnitřní svět je plný krásy, a tak všude vidí pouze krásu. My na tom pracujeme!!
Slova dokáží být zrádná. Nedávno jsem poskytla rozhovor v rámci jednoho summitu. Moderátor se mě zeptal, zda si myslím, že šamani věří v pozitivní myšlení. Jeho otázka vycházela z mého učení o tom, že lidé v šamanských kulturách jsou pozorní ke slovům, myšlenkám a fantaziím, které pronášejí k sobě nebo k ostatním.
Odpověděla jsem, že šamani byli první lidé, kteří učili o neuroplasticitě. Ale řekla jsem taky, že šamani neučí ani nehovoří o pozitivním myšlení. Vedou nás k tomu, abychom si uvědomovali, zda jsou slova, myšlenky a fantazie, které pronášíme v tichosti nebo nahlas, požehnáním nebo kletbou pro nás samotné, pro druhé a pro planetu.
Při vstupu do roku 2018, je to určitě zajímavá myšlenka k úvaze. Používáte slova, myšlenky a fantazie jako požehnání nebo jako kletby?
Napsala jsem toho hodně ve svém článku k slunovratu 21. prosince a také v lednových Zprávách o proměnách. https://sandraingerman.com/tnjanuary2018.html
V přivítání roku 2018 bych s vámi ráda sdílela několik příběhů. Mohou k vám promlouvat na více úrovních, a pokud ano, vemte si z nich ponaučení, pokud ne, nechte to být.
Na samém počátku sedmdesátých let jsem tak trochu podnikala s dalšími dvěma přáteli, se kterými jsem žila v Haight Ashbury. Jezdili jsme do Mexika a dováželi jsme vždycky jen pár kousků oděvů a několik párů sandálů, které jsme pak prodávali na bleším trhu. Nebyli jsme podnikatelé, byli jsme v každém ohledu skutečnými hippies. Neuměli jsme španělsky a tak s námi jezdili dva lidé a pomáhali nám na cestách. Ze zřejmých důvodů se naše podnikání nikdy nerozjelo.
Jeden z mužů, kteří nás provázeli, se jmenoval Tubby. Byl tou nejvznešenější duší, s jakou byste se chtěli setkat. Seděl však mnoho let za vraždu ve vězení v San Quentin, byla jsem ale přesvědčena, že ji nespáchal. Ať už se v jeho minulosti stalo cokoli, nemohla jsme to dokázat. Ale můžu říct, že to byl člověk naplněný světlem. Svou přezdívku Tubby si vysloužil svými sto padesáti kilogramy.
Koupali jsme se jednou v oceánu v Mazatlan, když v tom přišel silný spodní protiproud. Poslední jeho slova, na která si vzpomínám, na mě křičel: „Sandy, ať se stane cokoliv, nepanikař.“ Začala jsem trochu ztrácet hlavu, protože vlny byly velmi divoké a proud mě stahoval pod vodu. Házelo to se mnou a já se nemohla nadechnout. Pamatovala jsme si však Tubbyho slova a dokola jsem si opakovala: „Ať se stane cokoli, nepanikař.“ V tom okamžiku jsem ztratila vědomí a proplula jsem krásným zářivým tunelem, který mě dovedl do zahrady v neobyčejné skutečnosti, na jejíž popis mi nikdy nebudou stačit slova. Byla tam kamenná lavička, na kterou jsem se posadila. Slyšela jsem hudbu, kterou nelze nikdy v této dimenzi zopakovat. Byla jsem naprosto zaplavena bezpodmínečnou láskou a mírem – proti stavu vědomí, který jsem prožívala, slova nic neznamenají. Pohlédla jsem Bohu přímo do očí.
Jakmile se tak stalo, Bůh, bohyně, oceán, můj vnitřní duch nebo nějaká božská síla mě vyhodila z vody ven a vyplavila mě na písek.
Ponaučení, které jsme si z toho vzala je, že když zakusíme novou dimenzi vědomí, duch nás vyvede z nebezpečné cesty a vyplaví nás na břeh, kde můžeme vnímat krásu a teplo země.
Jedno z učení, které se mnou Tubby sdílel, se týkalo života v San Quentin. Myslím, že to bylo v roce 1973, takže od té doby se svět změnil. Vyprávěl mi, že dozorci vězně ovládali prostřednictvím vytváření situací, které vězně rozdělovaly. Dozorci věděli, že pokud budou vězni držet pospolu, nebudou je moci ovládat. A tak provokovali falešné bitky, které rozdělovali komunity jednotlivých ras ve věznici, a tak se dozorci nemuseli bát, že je nebudou mít pod kontrolou, protože se vězni prali mezi sebou.
Zajímalo by mě, jestli čtete zprávy šamanské komunit na Facebooku. Mnozí lidé stojí nerozlučně při sobě, ale v duchovní komunitě narůstá i rozdělování. Říkám si, jestli existuje síla, která nás rozděluje, když upadáme do jejich transu rozdělování. Právě teď je důležité, abychom si své projekce uvědomili. V Tubbyho učení se skrývá hluboká pravda. I když jeden s druhým nesouhlasíme, můžeme se vzájemně podporovat a přispět ke změně k lepšímu.
Jeden z mých studentů/přátel mi před mnoha lety vyprávěl tento pravdivý příběh, nachází se také v některých z mých dřívějších knih.
V Santa Fe máme new age knihkupectví, kde se scházejí členové komunity. Přežilo a dařilo se mu i v období online nakupování. Jednoho dne tam jeden z mých studentů něco nakupoval. U pokladny stála tibetská mniška a platila za knihu, kterou si koupila. Z jejích očí a přítomnosti vyzařovalo čisté světlo a radost. Někteří lidé však věděli, že imigrovala z Tibetu, kde ji kdysi Číňané věznili. Hrozně ji tam mučili. Někdo v krámě řekl: „ty jsi prostě zosobnění radosti a světla, jak se ti podařilo vyléčit se z tak hrozného mučení a bolesti?“ Odpověděla, že dvacet čtyři hodin denně, sedm dnů v týdnu opakovala tuto mantru:
„Jsme vděčná za všechno. Vůbec na nic si neztěžuji.”
Co se na to dá říct? ?!!! Jaké učení!
Když jsme v roce 2000 vítali nové tisíciletí, seděli jsme o půlnoci s manželem na našem trávníku a já hrála na tibetskou mísu. Zatímco jsem hrála, objevila se liška a posadila se asi půl metru od nás. Byla uchvácena zvukem mísy. Přinesla jsem si z toho poučení, že každá bytost v přírodě miluje hudbu! Pojďme víc zpívat, hrát a tančit!
Svého otce Aarona Ingermana jsem naprosto zbožňovala. Zemřel, když mu bylo 97 let. Byl duševně mnohem nadanější než já, byl velkým milovníkem přírody a zvířata ho měla moc ráda. Vyrostl v lower East Side v New Yorku (jihovýchodní část Manhattanu – pozn.překl.) během temných dní hospodářské krize. Nebyl moc velký vzrůstem, ale měl velkou sílu. Byl vysoký jako já. Měřím jenom 160 cm. Můžete si jen představit, jak se mu posmívali. Vyprávěl mi příběhy o svém otci. Byl holičem a staral se také o pár lidí z mafie. Můj dědeček zemřel, než jsem se narodila, tak jsem se s ním nikdy nesetkala. Ale to co předal otci, můj otec zase předal mě. NIKDY se nevzdávej. Naučili mě používat sílu pěstí, ale jak jsem rostla, zjistila jsem, že víc dokážu, když budu vyzařovat světlo. Nejprve jsem však musela uznat a zpracovat své projekce než jsem se dokázala napojit na vnitřní světlo, které září pro všechny živé bytosti na této nádherné Zemi.
Nakonec bych se chtěla podělit o radu své matky, Lee Ingerman, která zemřela, když jí bylo 98 let. Když umírala, měla lepší mozek než já a z očí jí vyzařovalo oslepující světlo. Prožila velmi těžký život a každý den jsme si přála, aby nebyl tak těžký, protože jsme ji moc milovala.
Měla několik frází, které stále dokola opakovala. Takže moudrost Lee Ingerman k přivítání radostí a výzev nového roku:
Tanči dokud můžeš. Udělej všechno, dokud můžeš, protože jednoho dne bude pozdě.
Život je cenný dar!! Tvé tělo je drahocenné, nezneužívej ho.
Konej práci pro Boha.
Jez čokoládu.
Všechno se samo vyžehlí. (to bylo staré rčení přistěhovalců, kteří do New Yorku imigrovali z Ruska, aby unikli perzekucím). Tuto moudrost mě a mojí mámě předal můj dědeček.
A nakonec požehnání pro vás ode mě a od mojí maminky do nového roku: „Ať k vám všechno, co v životě chcete, přijde lehce.“ Moje maminka zemřela ještě před tím, než jsme vstoupili do takto rušných časů. Jsem tomu ráda, protože by to určitě ještě přidalo jejímu trápení.
Část, kterou jsem na Facebooku nesdílela je, že jsem maminku požádala o zprávu pro mé studenty, před tím, než zemřela. A požehnání výše je to, které mi pro vás všechny předala.
Vím, že její poslední slova v těchto časech už tolik neznamenají. Ale naši předci o nás mají starost a chtějí pro nás to nejlepší. Pojďme jim vzdát čest a dovolme jim, ať nás v těchto temných dobách vedou.
Vzdáváme díky zemi, vodě, vzduchu a ohni za náš život a modlíme se a žehnáme celé síti života.
Přivítejme nový rok jako silná duchovní celosvětová komunita a řekněme si, že sníme dobrý život pro každou živou bytost na této nádherné Zemi!! Buďme si vědomi toho, jak žehnáme a jak proklínáme. Cestujme hluboko do svého vnitřního božského ducha, který říká: BUĎ LÁSKA!
Podle Farmářova Almanachu po úplňku, který nastává 31. ledna, bude další úplněk až 1. března. No tedy!
Sylvie posílá Zprávy o proměnách brzy, aby se ti, kteří chtějí udělat svou přípravu, mohli 31. ledna ponořit a podílet se na vytvoření nádherné a zářivé světelné sítě. Propojte se s kruhem lidí z celého světa, kteří stejně jako vy, chtějí pro veškerý život jen to nejlepší. Transfigurujte a vyzařujte své světlo a lásku pro celou Zemi a skrze ni a dotkněte se každého v našem kruhu a všeho v síti života.
Pokud to pro vás 31. ledna nebude možné, vyberte si jiné datum. Praxe transfigurace, kterou provádíme každý úplněk, se odehrává mimo čas a měla by se provádět jako každodenní praxe. Připojte se tedy a přidejte exponenciálně se sčítající energii do naší světelné sítě, až to bude možné.
Pokud čtete Zprávy o proměnách poprvé, vítáme vás v našem kruhu a zveme vás k přečtení instrukcí k úplňkové praxi „Tvoření světelné sítě lidí“ na domovské stránce.
Sdílená témata a komentáře:
Budu se nadále vyjadřovat ke všem tématům, o kterých mi lidé píší. Zde jsou dvě zcela odlišná témata a komentáře, ale myslím si, že o obou je důležité napsat.
Od Heidi:
„Jedna z otázek, která se mi už dlouho vrací: V mnoha článcích, na workshopech, setkáních a v učeních jsme vyzývání, abychom vykročili, následovali cestu služby, stali se aktivními bojovníky a pomohli proměnit postoj a Pozornost sociálního prostředí a pomohli se planetě Zemi vyléčit z působení jedovatého vlivu lidské rasy. Všechno je to naprostá pravda, ale co může starší dáma po své sedmdesátce jako já, která už není zapojena do žádné profese ani sociální práce a žije velmi prostým životem důchodce se skromným finančním rozpočtem, dělat, aby nějak přispěla, něco udělala, aby nabídla skutečnou pomoc a přispěla ke změně tohoto nemocného světa? Pravidelně sdílím zprávy, účastním se některých z vašich školení, ale mám pořád pocit bezmoci, tak nepatrná a ztracená, když hledám způsob, jak přispět. Můžete k tomu něco napsat? Jsem si jista, že je nás mnoho „tichých bezmocných pozorovatelů“ v této narůstající komunitě aktivních lidí!“
Pokud si znovu přečtete Zprávy o proměnách z prosince, ledna a února, psala jsem o různých praxích, které změní váš stav vědomí a pomohou pozvednout také vědomí ve světě.
Každý máme svůj osud. Někteří lidé jsou povoláni, aby se zapojili do sociálního aktivismu. A někteří jsou povolání k tomu, aby svou duchovní praxi prováděli sami nebo ve svých komunitách. Práce probíhá na neviditelných úrovních, musíme tedy věřit šamanům, kteří už 100 000 let učí, že tato praxe transformuje každou živou bytost v síti života. Necháme se někdy chytit do pasti, a chceme výsledky vidět okamžitě na fyzické úrovni. Ale skutečné kouzlo proměny je to, které probíhá v neviditelných světech, dříve než se projeví na úrovni fyzické. Pokračujte tedy ve své práci.
Bylo mi velkým potěšením a inspirací, přečíst si e-mail od Carole, jedné z překladatelek Zpráv o proměnách do francouzštiny. Klíčovou částí, kterou Carole napsala, je pasáž, když ji jeden z jejich posluchačů říkal, že nemá právo na to, aby si svou práci nechávala pro sebe. Myslím si, že tuto zprávu potřebujeme slyšet všichni!
„Je mi ctí být vám k dispozici a sdílet vaše zprávy. V současných náročných časech jsou potřebné více než kdy jindy, aby probouzely naději.
V posledních několika letech sama procházím rozpadem a rekonstrukcí a nacházím se teď na novém místě plna nejistoty, ale jasně vidím, že pro mě nastal čas, abych se postavila a podělila se o své dary, a neschovávala se za nedostatek sebedůvěry v tom, jak mohu přispět. Sama jsem si uvědomila, že jsem se bála sdílet příliš mnoho světla … a příliš dlouho jsme měla pocit, že není dost místa pro mě, takovou jaká jsem, tak jsem zůstávala v pozadí a pečovala o svou rodinu a nemluvila jsem příliš nahlas, abych nenarušila status quo. Vždycky jsem se cítila jako člověk, který nezapadá, nechávala jsme si své duchovní dary pro sebe, komunikovala jsem s přírodou a dávala ji mnoho síly. Celý rok jsem se snažila prorazit vztyčené stěny, které mi bránili v tom, abych ukázala, kdo ve skutečnosti jsem. Kousek po kousku. Před několika týdny jsem měla dokonalou příležitost… Postavila jsem se a přečetla svou báseň před skupinou padesáti lidí, kterou jsem napsala o pochybnostech, studu a strachu. Cítila jsem se být zcela nahá, ale stála jsme tam a s jistým půvabem mluvila jasným a melodickým hlasem. Žádná nejistota nebo stud. Stála jsem ve své pravdě. Později se mi dostalo komentářů od lidí, kterých se dotklo, co jsem napsala, a poděkovali mi. Jedna žena se mi podívala zhluboka do očí a řekla: „Nemáš ŽÁDNÉ právo, nechávat si to pro sebe“. Její slova ve mně stále rezonují. Nějakou dobu mi to trvalo, ale nakonec jsem pochopila, že neposkytuji žádnou službu, pokud používám své dary inspirace a vyjádření a nechávám si všechno pro sebe ze strachu, že budu kritizována nebo nebudu dobře přijata. Mí spojenci mi také dali jasně najevo, že kvality duše, které jsem si s sebou přinesla v této inkarnaci, jsou Láska a Vyjádření. Mým záměrem je vzdávat poctu těmto kvalitám otevřenějším a smysluplnějším způsobem v roce 2018. Aho.“
Děkuji vám Heidi and Carole, že jste mi dovolili sdílet e-maily, které jste mi poslali. Myslím, že mluví k důležitým tématům, se kterými se všichni potýkáme.